Po třech dětech zpátky do kondice: Člověk míní…

Po třech dětech zpátky do kondice: Člověk míní…

Aktivní týden u babičky utekl a já se s dětmi rozhodla zůstat ještě jeden, ať si tu přírodu a pohyb pořádně užijeme. Budeme chodit každý den na procházky, jezdit na kole a odrážedle, možná zvládneme i plavání. A když mi máma pohlídá miminko, třeba si každé ráno skočím zaběhat. Pěkně jsem si to namalovala. Ale realita byla samozřejmě jiná.

Jako první se rozpadlo odrážedlo. Ale vzhledem k tomu, jak se venku zhoršilo počasí (a lilo a lilo), to bylo po dva dny, než nám hodný soused slepil zlomenou část, celkem jedno. Když prší, je ideální jít plavat, ne? Jenže holčička se nám nějak podivně osypala. Asi alergická reakce na komáří štípnutí, říkali jsme si. Nebo že by blechy od koček? A tak jsem s ní místo do akvaparku běžela k doktorce. Diagnóza? Neštovice. Naštěstí měla jen lehký průběh, pár ďobanců, takže se nám za ty blechy doktorka ani moc nesmála.

Ale asi víte, co znamenají neštovice. Tři týdny klidového režimu, žádné kolo, leda krátké procházky, spíš ať se jen proběhne na zahradě, pravila ta dobrá žena. Protože má toto virové onemocnění inkubační dobu zhruba tři týdny, je víc než pravděpodobné, že se nám do té doby osype i mladší syn a pak budou opět následovat další tři klidové týdny, a to v Praze. To znamená bez zahrady.

Kojenec by měl být chráněný protilátkami, které dostává v mléce. Alespoň že tak. Každopádně máme na šest týdnů s aktivitami utrum.

Dcera byla naštěstí fit, a když už neměla být infekční, usoudila jsem, že denní procházky na svěžím lázeňském vzduchu jí nemohou uškodit. Jenže kdykoli jsme se na okamžik vzdálili z domova, začalo pršet. Ještě že je tu ta zahrada. Ale protože se venku oproti předchozímu týdnu dost ochladilo, je potřeba se i na zahradu vždycky alespoň trochu přioblíknout. Počasí si navíc pořád dělá, co chce: vystrčíme nos z domu, prší, zalezeme, svítí slunce. A tak pořád dokola.

Pak začalo miminko podivně kašlat. Abych něco nezanedbala, zastavila jsem se u doktorky znova. Dobrý den, tady ta hysterická matka z Prahy. Miminko je v pořádku. Na průduškách nic nemá. Ovšem kašle dál.

Načež mi začalo téct z nosu. Rýmička, řeknete si. Byl to asi ten chlapský druh, protože mi všechno lezlo snad i ušima. Když jsem se v noci vysmrkala, probudila jsem minimálně dvě ze tří dětí. Úplně mě to odrovnalo, protože nebyl čas se pořádně vyležet. Kdo by hlídal děti? Babička odjela do Prahy k zubaři a vrátila se v horším stavu, než jsem byla já sama. A tak jsem se prolévala heřmánkovým čajem s medem a s nadějí vzhlížela k pátku, kdy se měl vrátit manžel. Na nějaké sportování jsem si už ani nevzpomněla.

Přišel víkend a my jsme se cítili lépe, počasí přejícné, a tak manžel s dcerou přeci jen vyrazili na kolo a já je doprovázela s kočárkem a synem na odrážedle. Odrážedlo se rozbilo. O dva dny později se kluk osypal.

Babiččin špajz je můj nejlepší kamarád. Teď tedy nehubnu. Jen se snažím nepřibrat.

Vlaďka Šumberová

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.