Začínám končit: Biorezonanční terapie

Začínám končit: Biorezonanční terapie

Mnozí lékaři se na ni dívají nedůvěřivě, mě biorezonance přesvědčila. A je mi jedno, zdali je založena na principech kvantové fyziky a biofyziky, jak se píše v prospektech, nebo je to nesmysl, jak říkají někteří odborníci. Já kouřila třiadvacet let, po biorezonanční terapii mě přešla chuť. A trvá to už tři měsíce a pět dní.

Když jsem se rozhodla přestat kouřit, ponořila jsem se do studia nikotinové závislosti v duchu hesla: Poznej svého nepřítele! Mimo jiné jsem zjistila, že nikotin je vysoce návyková droga. Dokonce návykovější než heroin. Nebo že neschopnost skoncovat se závislostí není projevem nedostatku vůle nebo poruchou osobnosti, ale progresivním, chronickým a recidivujícím onemocněním a má dokonce svoji oficiální diagnózu s označením F 17.

V rámci příprav jsem si proto k Vánocům nadělila nikotinový balíček plný žvýkaček, náplastí a inhalátorů, abych byla na první leden nového roku připravená. Náhradní nikotinová terapie je považována za velmi účinnou. Podle statistik zdvojnásobuje šanci na úspěch.

Jenže pak se mi to rozleželo. Když bez cigaret, tak i bez nikotinu! Jsem narozená v Beranu a krom jiných neřestí ráda vidím věci černobíle, miluju ‚spravedlivá‘ (i když leckdy dost hloupá a nepraktická) rozhodnutí a když jednou řeknu dost, bývá to navždycky.

Že svou diagnózu F 17 ale zvládnu úplně sama bez cizí pomoci, to jsem si myslet netroufla. Začala jsem hledat a nakonec jsem našla metodu, která se obejde bez nikotinu, a jak slibovali, tak i bez trápení – biorezonanční terapii. Zatím neexistuje metoda, která by garantovala 100% úspěšnost. Neslibuje to ani biorezonance. Ta vykazuje úspěšnost okolo 80 % do tří měsíců a 60 % do půl roku, což ale stále ještě převyšuje všechny ostatní používané metody.

V ordinaci Bionce na pražských Vinohradech jsem strávila hodinu. Tam jsem si taky dala svoji poslední cigaretu. Na malém dvorku ve vnitrobloku jsem ji dokouřila do dvou třetin, popel z ní a nedopalek hodila do sklenky. Paní doktorka to tak chtěla.

Pak mě usadili do křesla, do ruky mi dali dvě kovové koule a na hlavu připnuli ‚korunku‘ s elektrodami. Dalších třicet minut se kromě relaxační muziky, kterou mi pouštěli, vůbec nic nedělo. Zdánlivě. Přístroj, na který jsem byla přes elektrody připojena, ale celou tu dobu pilně vysílal do mého těla signál rušící závislost na nikotinu. Laicky řečeno se mě snažil přeprogramovat. Nějak to souvisí s elektromagnetickým vlněním a vzájemnou komunikací jednotlivých buněk v těle.

O týden později šel na terapii můj přítel. Výsledek? Nekouříme ani jeden. Zatím. Paní doktorka nás dokonce upozornila, že když budeme mít ještě po měsíci nezvladatelnou chuť si zapálit, máme přijít znovu a terapie se zdarma zopakuje. Prý standardní postup. Tak silný absťák se ale nedostavil. Dokonce jsme si troufli jít i na pivo, přestože by se měli čerství nekuřáci restauracím vyhýbat. Pivo ok, jen já byla nějaká zamlklá. S cigaretou mě všechno bavilo tak nějak víc – ranní káva, večerní pivo i západ slunce na chalupě. Jako bych ztratila nejlepší kamarádku…

Příště: Jak jsem se zbavovala psychické závislosti

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.