Jak jsem se (ne)stala maratonskou běžkyní

Jak jsem se (ne)stala maratonskou běžkyní

Uběhnout maraton byl dlouho můj sen. Nejprve jsem ho zredukovala na půlmaraton. A poté na indiánskou variantu běhu. Přípravou a následnými akcemi jsem však nakonec strávila celý rok.

V České republice probíhá řada nejrůznějších akcí běžeckého typu na různé vzdálenosti. Série PIM, tedy běhy ve vybraných městech korunované Pražským maratonem, je patrně nejznámější a nejmasovější. Ročník 2011 byl významný i pro Pražský půlmaraton, protože to bylo poprvé, kdy byl oceněn zlatou známkou Mezinárodní asociace atletických federací. Od roku 2012 se všechny běhy v rámci této série staly součástí nového projektu RunCzech.

O některých snech člověk jaksi nepředpokládá, že by se mohly splnit, ale je sexy o nich dumat nad vínem s přáteli. Pokud vás ale nechtějí potěšit a startovní číslo nenajdete pod vánočním stromečkem. Po prvotním úleku jsem se nejprve začala pídit po informacích o tom, co mě vlastně čeká a jaké mám možnosti se připravit. Tvrdit, že bych trénovala, by bylo značně přehnané. Občas jsem ale nějaký ten kilometr v zimě a potmě přežila – objevila jsem možnost zúčastnit se organizovaných doprovodných tréninků. Existuje také řada diskusních fór a skupin na sociálních sítích, kde zájemci konzultují své zkušenosti. Přímo PIM rozesílá pravidelné informace o přípravě a tipy na běžecký trénink i jídelníček.

O tom, jak jsem se nakonec 2. dubna 2011 objevila v cíli a kdo všechno mě předběhl, koluje mezi přáteli spousta humorných historek. Faktem zůstává, že padla řada rekordů. Přihlásilo se nejvíce účastníků na podobné trati u nás, nejvíce bylo také těch, kteří běželi poprvé. Byla rekordní teplota, nádherný slunečný den a padly rekordy v mužské i ženské kategorii. Bohužel – navzdory skvělé organizaci – také padlo nejvíce běžců během trati, nejčastěji šlo o dehydrataci a přehřátí organismu. I když ráda vyprávím, jak jsem půlmaraton uběhla bez zásadnější přípravy, jsem přece jen v docela dobré kondici a vyběhnout jen tak nikomu nedoporučuji. Indiánská varianta běhu se v mém případě ukázala jako ideální řešení a pomohla mi k mému osobnímu půlmaratonskému rekordu – prostě být včas a v pořádku v cíli.

Doběhla jsem v limitu, dostala medaili a byla nadšená. Tak moc, že jsem se zúčastnila i Pražského maratonu v květnu. Zaběhla jsem si kratší trať a poté v cíli pomáhala rozdávat medaile. Nadchlo mě to natolik, že jsem v létě přidala nějaké aerobní aktivity a těšila se na zářijový Nike Run Prague. O jeho průběhu se dost psalo, a proto doufám, že se organizátoři v letošním roce polepší. Naštěstí jsem si jen o týden později spravila náladu a běžecký rok uzavřela opět PIM – během pro ženy. Zůstávám u kratších tratí, na půl/maraton se necítím. Celkově mi však tato zkušenost přinesla lepší kondici, vyšší sebevědomí a splněný sen. A už se těším na akce v tomto roce. Startovní čísla na letošní půlmaraton, který se běží 31. března 2012, jsou už sice vyprodaná, ale stále můžete běžet ve spolupráci s vybranou neziskovou organizací, a spojit tak skvělý zážitek s dobrou věcí.

Tipy Kondice

Informace o běžecké sérii PIM/RunCzech naleznete na www.pim.cz nebo www.runczech.cz, kde se můžete přihlásit k odběru newsletteru s užitečnými tipy. Na serveru behej.com naleznete mimo jiné i tipy na běžecké tréninky po celé ČR, které jsou často zdarma. Zajímavou akcí je také www.nikerunprague.cz – registrovat se bude možné už od 30. března 2012.

Právě dnes (15. března) vrcholí na portálu Aukro.cz dražba startovného na půlmaraton, výtěžek poputuje na pomoc lidem se zdravotním postižením a vítězný dražitel obdrží i speciální běžecké tričko Nadace Olgy Havlové se sloganem „Běžím za ty, kteří běhat nemohou“. Informace o této a podobných akcích na www.sportprocharitu.cz.

Michaela Dombrovská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.