Táta se nemá starat stejně

Táta se nemá starat stejně

„Dneska dětem kontroluješ úkoly ty!“ „A ty připrav svačiny, já je dělal včera!“ Mnozí rodiče se ve snaze o nastolení spravedlivé dělby práce snaží střídat skoro ve všem půl napůl. Podle zjištění psychologů to rodinám na klidu nepřidá.

„Nekonkurujte si, nekontrolujte, jestli druhý náhodou nedělá méně. Doplňujte se. Soustřeďte se na svoji vlastní roli.“

Současní třicátníci patří k první generaci, která považuje za zcela automatické, že se má muž co nejaktivněji účastnit péče o dítě a jeho výchovy. Je to ale ta správná cesta k rodinnému štěstí? Výsledky amerického výzkumu vyvěsily v tomto směru varovný praporek – pravomoci každého z rodičů by měly být vyjasněné, jinak mezi nimi hrozí boje o moc.

Hrajte své role

V době, kdy vyrůstali naši rodiče a prarodiče, byly role v rámci rodiny jasně rozdělené. Otec byl v první řadě hlavním živitelem rodiny a na přímé výchově dětí se podílel mnohem méně než matka. Jeho výchovná role se omezovala na strašáka, který měl zlobivé děti zase srovnat do latě. Starost o domácnost i o děti byly naopak plně v režii matky.

Tyto tradiční úlohy se postupem času do značné míry rozpadly a současné emancipované dvacátnice a třicátnice očekávají mnohem větší účast muže v rodinných záležitostech. Především v pomoci při péči o děti a při jejich výchově.

Skryté boje o moc

Ženě bezesporu ulehčí život, když jí partner bez váhání asistuje v těch nejběžnějších starostech o dítě: vyměnit plenu, otřít upatlanou pusu, vykoupat či přečíst pohádku. Zde je nicméně důležité slovo asistuje. Podle autorů americké studie publikované v odborném časopise Developmental Psychology je totiž z pohledu rodinné pohody riskantní dělit se o všechny povinnosti rovným dílem.

Jak je to možné? Výzkumníci z Ohijské státní univerzity na základě pozorování rodin přes kamery zjistili, že rodiny s takzvaně ukázkovými tatínky mají ve skutečnosti mnoho vnitřních nešvarů.

Mezi oběma rodiči vznikají skryté konflikty o moc. Dohadují se, kdo umí lépe zvládnout tu kterou situaci a vyzdvihují své vlastní výchovné metody nad postupy partnera.

Podle psycholožky Mileny Novákové ale bezesporu existují i harmonické rodiny, kde je mezi partnery péče o děti od počátku symetricky nastavená: „Znám případy, kdy se rodiče v péči o dítě od jeho narození střídají, například týden je doma jeden, týden druhý. V tomto duchu se pak dělí i o péči a dokáží se dobře domluvit na postupech ve výchově, nebojují o pravdu.“

Vše podle Novákové záleží především na konkrétní povaze jednotlivých vztahů a respektu k individualitě každého člena rodiny, aby se v žádném ohledu netlačilo na pilu.

Rozděl a starej se

Ani ohijská studie nenabádá muže k tomu, aby se rodičovským povinnostem vyhýbali. Výzkumníci pouze upozorňují na nutnost určitého delegování činností mezi partnery – každý z nich by měl mít v zásadě pod palcem konkrétní úkoly, na nichž se společně domluví.

Bavíme-li se o dítěti školního věku, pak s ním jeden rodič může například častěji dělat domácí úkoly a druhý bude expertem na vymýšlení zábavy. Partneři by si měli jednotlivé úkoly a role rozdělit podle toho, v čem se kdo cítí jako ryba ve vodě, ale zároveň s ohledem na to, jak to vyhovuje dítěti. Roli hrají samozřejmě také časové možnosti obou rodičů vzhledem k jejich zaměstnání.

Úplně jiná je podle vědců situace u malého dítěte v kojeneckém či batolecím věku. Ve většině rodin zde dominuje jeden rodič (zpravidla matka), který zůstává s dítětem doma. Jak podotýká Milena Nováková, tento rodič má více času svou péči o dítě vypilovat, najít tu správnou rovnováhu a pohodu pro sebe i pro dítě.

Správné rozdělení posílí vztah

Mezi pečujícím rodičem a dítětem v tomto věku vzniká silná jedinečná vazba (v psychologické terminologii tzv. attachment). Kvalita a jistota této vazby je zvláště u dítěte do jednoho roku věku zcela klíčová pro jeho následný vývoj a je proto v pořádku, že se jeden z rodičů profiluje jako hlavní pečovatel.

Ani v tomto případě by však neměla být podle Novákové veškerá aktivita pouze na straně matky: „Jednak kvůli rozvoji vztahu otce s dítětem, ale také proto, aby matka měla prostor pro sebe, pro své aktivity a odpočinek. Společná péče o dítě navíc může přispívat k posilování partnerského vztahu a celkově k soudržnosti rodiny.“

Když se tedy vše vezme za správný konec, je aktivní účast otce na péči o děti a jejich výchově rozhodně tou správnou cestou k rodinné pohodě. I otec by měl mít s dítětem častý kontakt a zažívat věci, které jsou s životem jeho ratolesti každodenně spojené. Jak ale radí psychologové, rozdělení povinností by nemělo jít cestou střídání půl napůl, k čemuž dnes v mnoha domácnostech dochází. Nekonkurujte si, nekontrolujte, jestli druhý náhodou nedělá méně. Doplňujte se. Soustřeďte se na svoji vlastní roli.

Zdroj: www.psychologie.cz

O AUTORCE

Autorka článku Hana Červáková je novinářka na volné noze. Absolvovala sociologii a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Hana Červáková

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.