Jak být dobrou macechou

Jak být dobrou macechou

Každá z mých dcer má nejen svého tatínka, ale i svou macechu. Vím, o čem mluvím, když říkám: správná macecha je ta, která se chová ‚jen‘ slušně. Mé děti musím milovat jen já. Všichni ostatní mají právo si vybrat.

Nejsem sama, komu do života vkročila ‚ta druhá‘, v průměru o deset let mladší a deset kilo lehčí, zatím nezadaná, avšak velmi velmi zaujatá otcem mého dítěte. Macecha. A protože s jednou
i druhou macechou už nějaký ten pátek vycházím, troufnu si poradit těm z vás, které se na tento nezáviděníhodný post chystají.

Učte se od mužů

Je toho hodně, co muži zvládají lépe než my, ale v případě nevlastních dětí jsou před námi minimálně o dvě kola. Volí totiž povětšinou jedinou správnou taktiku – do výchovy svých nevlastních dětí nezasahují. Tohle my ženy neumíme. A leckdy se ještě dopouštíme takové pošetilosti, že z titulu ‚té druhé‘ (ale lepší, on je přece s námi, ne se svou bývalkou) muži
v kontaktu s jeho vlastními dětmi z předešlého manželství bráníme. Ale ouha! Jestli se vám to skutečně podaří, a on (aby měl doma klid), na své děti zapomene, zachová se stejně i k dětem, které mu porodíte vy. Je to zkrátka hra s ohněm.

Nemilujte, nevychovávejte

„Děti nejsou zadarmo a není snadné je vystát,“ říká evoluční biolog Jan Zrzavý. Cizí děti milovat nemusíte. Naopak je normální,
že vám na ‚tátově holčičce‘, která k vám přijede jednou za čtrnáct dní na víkend, vadí
i to, že dýchá. Budete-li ji však přesvědčovat o opaku, snažíte se marně. Děti jsou chytré jako opičky, takže stejně vědí, co k nim cítíte.

Jednejte s jeho dětmi na rovinu

Moje další rada tedy zní: Mluvte s partnerovými dětmi upřímně. Jestli vás pohled na ně netěší, řekněte jim na rovinu proč. „Mám za sebou těžký týden a vadí mi, že ani nesníš oběd, se kterým se vařím půl soboty.“ Na tu druhou půli si udělejte vlastní program. Vychovávat nemáte vy, ale jejich vlastní otec. Tak ať připraví program a vyklidím vám všichni pole, vy si chcete číst.

Hlavně neuškodit

Připíšou vám hodně bodů a vy získáte drahocenný klid, když se ‚vyfasovaných‘ dětí v sobotu večer zeptáte: „Nechceš zavolat mámě?“ A ať si s mámou popovídají o samotě. Zároveň se raději nikdy nesnažte být za kamarádku. Macecha není kamarád, macecha je žena, se kterou táta momentálně bydlí. To víte vy, jeho bývalá žena a mají právo to vědět i její děti. A až bude nejhůř a budete pěnit vzteky, jděte se vyvětrat a myslete na doktory ze staré školy. Ti mívali krédo: ‚Hlavně neuškodit.‘ Stačí málo. Brát děti vážně, vlastní nevlastní, a nedělat si z problémů těžkou hlavu. Devadesát devět procent z nich se stejně časem vyřeší samo.

Lucie Protivanská

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.

  1. blanka | 05. 08. 2012 v 14:28

    nechci komentovat,ale mam související dotaz s článkem…když mi bylo 18,tak jsem s nim 2 roky chodila a žila v našem bytečku.Pak jsme se rozešli a až na pár přátelských schůzek jsme nebyli v kontaktu a kaź